Podzimní čas je jako stvořený pro vycházky pestrobarevnou krajinou. Příroda je vybarvená podzimním sluníčkem do ohnivě červených, oranžových nebo zlatožlutých barev, které jsou pastvou pro oko i pro duši. Jenže ne každý podzimní den je jako malovaný. Někdy je pěkně sychravo a lezavo. A co si pak počít? Podle našich zkušeností je to nejlepší zajíst. Pojďme si tedy dnes udělat takovou malou gastronomickou procházku po Karlovarském kraji.
Jak jistě víte, v Karlovarském kraji je ve velké míře zastoupeno lázeňství. A co se většině z nás v souvislosti s jídlem vybaví pod pojmem lázně? Ano, přesně tak, jsou to lázeňské oplatky. Úplně první zmínka o nejtypičtější z místních specialit se objevuje už v roce 1788 a zhruba z této doby se dochovaly také první formy na pečení oplatek, tzv. oplatnice. Tenkrát určitě nikdo netušil, jak jednou budou tyto kulaté teplé sladkosti vyhledávanou pochoutkou nejen u nás, ale i daleko za hranicemi. Dnes si je ale s některou z oblíbených náplní můžete koupit doslova na každém rohu.
Když jsme v souvislosti s Karlovarským krajem zmínili tak typické lázeňské oplatky, v žádném případě nesmíme opomenout nápoj, který rovněž proslavil naší zemi i v daleké cizině, a tím je Becherovka. Tento jedinečný bylinný likér poprvé vyrobil lékárník Josef Becher na počátku 19. století. Původně se užívala jako žaludeční kapky a říkalo se jí karlovarská anglická hořká nebo bylinná hořká. Název Becherovka a její prodej už jako likéru v charakteristických plochých zelených lahvích však přišel až později. Vyrábí se z proslulé karlovarské vody, kvalitního lihu, přírodního cukru a charakteristické směsi dvaceti druhů bylinek a koření. Receptura je ale samozřejmě přísně tajena. Co však není tajemstvím je fakt. že Becherovku je nutno podávat vždy správně namraženou, protože jen tak vynikne to pravé kouzlo její dokonalé chuti. A pokud vám nechutná samotná, zkuste si namíchat nějaký koktejl.
Karlovarský kraj však nejsou jen oplatky a Becherovka. Gastronomii tohoto místa proslulého léčivými prameny vytvářelo nejen mnohasetleté soužití s Němci, ale v neposlední řadě také mlsné jazýčky lázeňských hostů. Za uzdravením a relaxací sem přijížděli lidé různých národností a profesí, a právě odtud se odvíjí lokální gastronomie, která vychází z měšťanské kuchyně vídeňské, české, saské i světové. Takže jaké jsou místní gastronomické speciality?
Skutečnou specialitou, dokonce mezinárodně známou, je Karlovarský knedlík, původně vídeňský, obohacený o čerstvé bylinky a vařený v máslem potřeném ubrousku. Najdete ho pravděpodobně v každé restauraci, která se specializuje na tradiční českou kuchyni a ódy na něj pěl například herec Robert de Niro.
Léčebné lázeňské pobyty se vždy pojily se změnou životosprávy, včetně stravování, a tento trend můžeme pozorovat i dnes. Jídla podávaná lázeňským hostům vždy obsahovala hodně zeleniny bohaté na vitamíny. Mezi další typické pochoutky, jejichž recepty se předávají z generace na generaci, patří Vřídelní polévka. I ta se díky svým blahodárným účinkům doporučovala lázeňským pacientům. Na současných jídelníčcích ji dnes už spíše nenajdete, ale můžete si pochutnat na Vřídelní kávě, a to přímo v budově Vřídelní kolonády.
Téměř polovina území tohoto kraje je pokryta lesy, které skýtají mnoho pokladů. Převážně houby, lesní plody a divokou zvěř. A to se odráží i na jídelníčcích místních restaurací. Jste-li milovníci hub, určitě vyzkoušejte Kraslickou liškajdu, nebudete litovat. Máte-li radši ovoce, jistě u vás (a stoprocentně u vašich dětí) zaboduje borůvková polévka. Mezi oblíbené zvěřinové pochoutky patří například křehké kousky jehněčího masa se svěží zeleninovou přílohou a domácími hranolky. Údajně byly, kromě jiného, připravovány pro prince waleského a budoucího britského krále Eduarda VII. Ten si region natolik zamiloval, že si místní kuchaře vycvičil natolik, že svého času každý restaurace na kolonádě dokázala připravit jehněčí pečeni podle jeho představ. V Karlových Varech se obecně se ujal zvyk pojmenovávat jídla po slavných osobnostech, které si tu na nich během svého lázeňského pobytu pochutnávaly. A že se tu scházela nejen aristokracie, ale také slavní umělci i vědci. Zdejší kuchaři se předháněli v tom, co dobrého pro své slavné hosty, samozřejmě v rámci lázeňského režimu, připravit. Kromě Jehněčího pro Eduarda VII. si tak můžete dát třeba Smetanovou omáčku à la Casanova či Čokoládovou Polévku maminky J. W. Goetha.
Ať už je to pravda, či ne, kterýkoli z receptů můžete ochutnat v místních restauracích, anebo si ho zkusit připravit doma. A aby vám po takových hodech pěkně slehlo, navštivte některý z místních pivovarů – a že je z čeho vybírat.
