Krajské hlavní město, Karlovy Vary, je nejnavštěvovanějším lázeňským městem v republice. Jeho kouzlené lázeňské centrum tvoří celkem 5 kolonád zachycujících 13 pramenů, které ve městě vyvěrají. Každá z kolonád je však jiná a proto stojí za to si je v dnešním článku blíže představit, ať už se jedná o jejich původ, historii či architekturu.
Sadová kolonáda
Tato neorenesanční litinová kolonáda podle návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera byla v minulosti součástí bývalého Blanenského pavilonu. Postupem let však pavilon spolu s dvouramennou promenádní verandou začal postupně chátrat a tak byl zbořen a pouze východní křídlo promenády zůstalo zachováno – dnešní Sadová kolonáda v Dvořákových sadech. Na přelomu tisíciletí došlo k celkové rekonstrukci kolonády, která trvala dva roky.
Kolonáda zachycuje od roku 2001 pramen Hadí, dosahující teploty 28,7 stupňů Celsia. Dalším pramenem Sadové kolonády je pramen Sadový, původně Císařský pramen, který zde vytryskl již při 19. století při výstavbě Vojenského lázeňského ústavu a teplotně přesahuje 41 stupňů Celsia.
Mlýnská kolonáda
Tuto kamennou kolonádu z roku 1881 navrhl český architekt Josef Zítka a je taktéž vystavena v neorenesančním stylu. Kolonáda je zdobena 12 sochami, alegoriemi 12 měsíců roku, a je chráněna jako kulturní památka. Jedná se o největší karlovarskou kolonádu, která zachycuje 5 pramenů: pramen Skalní, pramen Libuše, pramen Knížete Václav I a II, pramen Mlýnský a pramen Rusalka. První jmenovaný pramen původně nebyl součástí této kolonády, nicméně po odtěžení části Bernardovy skály byla kolonáda prodloužena o další pavilon, který zachycuje vývěr právě Skalního pramene.
Tržní kolonáda
Tuto kolonádu švýcarského stylu z roku 1883 nemůžete přehlédnout, jelikož se na první pohled od ostatních kolonád liší svou dřevěnou výstavbou, výrazně zdobena řezbami. Autoři kolonády jsou, stejně jako v případě Sadové kolonády, Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, o vlastní výstavbu se však postaral tesařský mistr Oesterreicher. Stojí na místě nejstarších karlovarských lázní a pramen Karla IV., tehdy zvaný pramen Žrout, sloužil údajně už samotnému Karlovi IV., který si zde léčil své nemocné končetiny. Kromě tohoto pramene kolonáda zachycuje další dva minerální prameny: Dolní zámecký pramen a Tržní pramen. Tržní pramen kolonáda zachycuje od roku 1905, kdy byla prodloužena nad jeho vývěr.
Vřídelní kolonáda
Stejně jako předchozí jmenovaná, i Vřídelní kolonáda se velmi liší od ostatních kolonád – jedná se o funkcionalistickou železobetonovou budovu podle Jaroslava Otruby. Při pohledu na její architketuru pravděpodobně není žádným překvapením, že Vřídelní kolonáda je nejmladší kolonádou, její výstavba byla dokončena v roce 1975. Pramen Vřídlo, 73 stupňů Celsia, dosahuje ve svém vývěru až 12 metrů. Proto původně v minulosti pramen zastřešovali jen základní přístřešky a pavilóny, které mohly být snadno obnovitelné a až později byla vystavena samotná kolonáda.
Zámecká kolonáda
Jediná z 5 karlovarských kolonád, která není veřejné přístupná a je rezervovaná pro hosty Zámeckých lázní, zachycuje pramen Zámecký dolní a pramen Zámecký horní. Jedná se o jeden pramen, který je však sveden do dvou, oba dosahují teploty kolem 55 stupňů Celsia. Zámecký pramen byl v minulsoti na 14 let ztracen a to po výbuchu Vřídla, později se naštěstí znovu objevil. I Zámecká kolonáda v průběhu své existence prošla několika změnami, od původních menších altánků po postupné budování kolonády jako takové podle návrhu rakouských architektů. I ta však nakonec začala chátrat a tak byla nakonec celá stavba v letech 2000-2001 přebudována podle návrahu Alexandra Mikoláše na komplexní lázeňské centrum Zámeckých lázní.
