Zima se sice letos drží zuby nehty, ale už za chvíli ji neodvolatelně nahradí jaro. Jarní čas je pro mnoho lidí nejkrásnějším obdobím roku a není se čemu divit. Příroda se probouzí k životu, slunce vyhlíží zpoza mraků stále častěji a ponurá obloha tak mění svoji barvu na sytě modrou. Poslední zbytky sněhu pod slunečními paprsky tají, ze země proráží mladá zelená tráva a první kvítky. Pupeny bobtnají na větvích stromů a keřů a brzy se objevují i zelené listy. Ptáci ohlašují svůj návrat ze vzdálených zemí a vesele cvrlikají. Potůčky zurčí… ale co vám budeme podívat, vždyť se o tom můžete přesvědčit sami. Vyrazte ven a připomeňte si, jak je na světě hezky!
Tři křížky a Upolínová louka
Ve Slavkovském lese poblíž obce Prameny se rozprostírá národní přírodní památka Upolínová louka. Rezervace představuje mokřadní louku s bohatou květenou s pestrým výskytem vzácných druhů rostlin, mezi které patří především vzácný a ohrožený upolín evropský nebo vrba borůvkovitá. Myslete na to, že pokud chcete vidět louku rozkvetlou, musíte přijet brzy na jaře! Z živočichů se zde hojně vyskytuje například zmije obecná, užovka hladká, slepýš křehký, ještěrka obecná a čolek horský. Nemusíte se ale bát, prohlídku území zajišťuje lávka, takže si uvidíte pod nohy a můžete si užít vyhlídku do lučních porostů. Začíná zde také naučná stezka Mnichovské hadce.
Za procházku stojí i sousední přírodní památka Křížky. Místo charakterizují tři kříže umístěné na nezalesněném skalnatém vrcholku uprostřed polí a pastvin. Křížky, podobně jako několik dalších lokalit v okolí, mají zvláštní flóru, některé rostliny dokonce kvůli místním podmínkám jinde nenajdeme. Hojně rozšířen je na Křížcích vřesovec pleťový, který z jara celé okolí zbarví do bordové barvy.
Relaxujte v Bečovské botanické zahradě
Bečovská botanická zahrada je velmi unikátní, původně jedna z nejvýznamnějších historických sbírkových zahrad v Čechách. Byla vybudována v letech 1925-1927 na svahu nad řekou Teplou a její expozice byly věnovány kolekcím rostlin různých světadílů. Tehdy v zahradě rostlo na tisíc druhů rostlin. Samozřejmostí byly prvky drobné zahradní architektury jako odpočívadla, altány a vyhlídky. Jednalo se opravdu o mimořádné a překrásné přírodní dílo. Po druhé světové válce však převzal veškerý majetek stát a vzácné rostliny tak byly ponechány svému osudu. Zahrada pustla celkem šedesát let, než se jí nový majitel rozhodl znovu vzkřísit k životu. I přes desítky let bez jakékoli péče se v zahradě zachovala řada cenných rostlin a jehličnanů a mnoho dalších zde bylo vysázeno.
Nečekejte klasickou botanickou zahradu, ale spíše místo pro relax a bytí v přírodě mezi krásnými rostlinami, které pomalu ale jistě bují. Jedná se o ideální místo pro jarní procházku, odpočinek mezi stromy. V (leso)parku, který tato živá zahrada nejvíce připomíná, najdete také úhledné jezírko, kde si můžete zdarma vypůjčit lodičku a navštívit třeba Ostrov Slunce. Promasírujte unavené nohy na přírodní barefoot therapy nebo si vypůjčte volejbalovou síť a zapinkejte si v příjemném stínu stromů. Děti uchvátí areál s řadou kreativních prvků pro hru i poučení. Budete překvapeni, jak si dokáží vyhrát jen s kusy dřeva či s různými kamínky a zeminou. A co teprve prolézačky z kořenů, klád a kamenů? Sportovně zdatnější jedinci zase jistě ocení přítomnost unikátní bioferraty, první české skalní stezky zaměřená na skalní vegetaci. Nejjednodušší varianta vede pozvolnou lesní pěšinou a zvládnou ji i rodiny s dětmi.
Projděte se měsíční krajinou v přírodní rezervaci Soos
Severně od Františkových Lázní se nachází přírodní rezervace Soos, která nemá ve střední Evropě obdoby. Jedná se o unikátní pozůstatky slaného jezera, které se během staletí přeměnilo v rašeliniště a minerální slaniště. Najdete tu pozůstatky vulkanické činnosti, kterou ilustrují mofety – bahenní vývěry oxidu uhličitého a také četné minerální prameny. V nevšedních biotopech, kterých je tu celá řada, najdete spoustu chráněných živočichů a mokřadních či slanomilných rostlin. Za běžného provozu najdete v areálu také geopark, muzeum s přírodovědnou a paleontologickou expozicí, výstavou prehistorických ještěrů v životní velikosti, expozici „Ptačí svět Chebska“ a dančí oboru. Rezervací vede také naučná stezka s několika poučnými zastávkami.
Nechte se ohromit symfonií Čedičových varhan u Hlinek
Těžko si dnes představit, že se u poklidné vísky Hlinky na Karlovarsku, obklopené pastvinami, kdysi valila láva z nedaleké aktivní sopky na Hůrce. Rozžhavený čedič ztuhl a na dlouhé miliony let zůstal ukrytý pod zemí. Až koncem 19. století přišel člověk a začal na „obyčejném kopci“ dobývat kámen.
Čedičový výlev se sloupcovitou odlučností, lidově nazývaný kamenné varhany, patří k nejhezčím ukázkám čedičového geologického jevu u nás. Také proto je to jedno z míst, které určitě stojí za návštěvu. Lomová stěna se nachází v opuštěném lomu, je dvacet metrů vysoká a zhruba šedesát metrů dlouhá. Dno lomu a suťové pole pod jeho stěnou pokrývají běžné druhy rostlin. Z významných druhů lze zmínit orlíček obecný. V okolí pravidelně loví čáp černý.
Vyhlídka Hadí hora
Pokud jste fanouškem výletů za krásnými výhledy (a kdo by nebyl), vydejte se na Hadí horu, která leží na půl cesty mezi Jáchymovem a Božím Darem. Čeká vás sice trochu náročnější výstup, avšak trochu té námahy stojí určitě za to. Z Hadí hory je totiž nádherný výhled na lázeňské údolí a na hřebeny Krušných hor. Pokud člověk nespěchá a jde ještě asi necelých sto metrů vpravo od Hadí hory, uvidí mezi stromy zajímavý pohled na jáchymovskou lanovku na Klínovec.
Nejsou to však jen výhledy, co zde můžete obdivovat. Zajímavé je také šedé kamenné moře, které vzniklo kdysi rozpadem žilné vyvřelé horniny, křemenem bohatého granitového porfyru. Šedá barva dala této hoře jméno Grauenstein, alespoň v němčině (grau = šedý), v češtině ji v mapách najdete ještě pod názvem Kamenná hora. A tento kopeček nabízí ještě něco navíc. Hadí hora je totiž opředena mnoha pověstmi. Jedna z nich říká, že už od pradávna měla hora velmi špatnou pověst. Lidé se sem bali chodit, o přespání ani nemluvě. Dokonce se zde nesměl pást ani dobytek. Také se vypráví, že místní lidé na vrcholu spatřovali zámek zářící do tmy a někdy dokonce slyšeli znít hudbu a zpěv. Máte husí kůži? Raději vyrazte za bílého dne.
