Jak je všeobecně známo, oblast Krušných hor nabízí svým návštěvníkům nedotčenou přírodu, přenádherné přírodní scenérie, zajímavá historická města a malebné vesničky. Na své si tu přijdou samozřejmě i milovníci zimních sportů a lázeňství, avšak to stále není vše… To, čím jsou Krušné hory světově jedinečné, jsou rudy. Jedná se o krajinu s rozmanitým nerostným bohatstvím, unikátními technickými památkami a s tradicí hornictví a hutnictví sahající až do 12. století. Právě proto byly hornické památky v saském a českém Krušnohoří zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Na tuto chvíli dychtivě čekali obyvatelé celého krušnohorského regionu, který se opírá o stovky let trvající tradici společného soužití lidí na obou stranách hranice, více než dvacet let. Zápis tedy znamená pro region obrovskou prestiž.
Charakter hornické kulturní krajiny vznikal souvisle od 12. do 20. století. Krajina zasahuje přes hranice jak na české, tak německé území a jsou pro ni typická hornická městečka, a velké množství dochovaných hornických památek. Mezi viditelné pozůstatky těžby v Krušných horách patří například rýžovnické kopečky, haldy či různé vodní stavby (vodní příkopy, báňské rybníky nebo podzemní kanály), ale také kamenné valy v krajině nebo lesní oblasti, které přímo souvisejí s vývojem hornické kulturní krajiny. Zachovala se i nadzemní a podzemní důlní zařízení nebo hutní komplexy, které dokumentují přínos Krušných hor pro oblast těžebních technologií a vědy.
Krušnohorský hornický region na české straně zahrnuje pět lokalit – Hornickou kulturní krajinu Jáchymov, Hornickou kulturní krajinu Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Hornickou kulturní krajinu Krupka, vrch Mědník a Rudou věž smrti u Ostrova. Oblast je z celosvětového hlediska významná jako technologické a vědecké centrum, odkud se vynálezy a inovace v hornictví šířily do dalších těžebních oblastí po celém světě. Byly to například techniky čerpání důlních vod a hutního zpracování rud (především stříbra, cínu, kobaltu, železa a naposledy uranu), vznikly zde první geologické mapy a vyšly zde i první důležité příručky a učebnice hornictví a hutnictví. V Krušných horách vznikl také už v 16. století centralizovaný systém báňské správy, jež podpořila vznik zákonů zaměřených na báňskou problematiku a zároveň umožnila podporu nejrůznějších báňských projektů. Jinými slovy, správa pomohla organizovaně podporovat veškeré ekonomické, ale i kulturní dění, které souviselo s těžbou.
Hornická kulturní krajina Jáchymov
Málokteré město na světě má takový význam pro vývoj hornictví a hutnictví jako Jáchymov. Jáchymov, založený v roce 1516, je jednou ze světových kolébek věd o hornictví, hutnictví a mineralogii, jejichž základy zde v 16. století položil Georgius Agricola. Vzniklo zde první báňské učiliště na světě (1716), v dosud funkčním dolu Svornost se v 19. století poprvé na světě začaly systematicky dobývat uranové rudy, z jáchymovských rud byly poprvé izolovány radioaktivní prvky radium a polonium (M. Curie-Sklodowská, 1898) a byly zde založeny první radiové lázně na světě. Jáchymov má obrovský význam také pro vývoj mincovnictví. Stříbrné tolary ražené ve zdejší Královské mincovně ovlivnily vývoj novověkých evropských měnových systémů. Jáchymovskému tolaru vděčí za své jméno i hlavní světová měna – dolar. Úspěšný ekonomický rozvoj Jáchymova v 16. století přispěl k tomu, že zde vznikl ojedinělý soubor pozdně gotické až renesanční měšťanské architektury s hodnotnými prvky umělecké výzdoby. Vysokou památkovou hodnotu mají zejména Královská mincovna – dnešní muzeum, radnice, kostel sv. Jáchyma, Špitální kostel Všech svatých a řada patricijských domů v centru města. V lednu navíc Jáchymov představil veřejnosti Knihovnu Latinské školy, jejíž sbírku najdete ve sklepních prostorách radnice. Expozice obsahuje stovky starých rukopisů a tisků z různých oborů a také kníhařskou dílnu a hudební místnost, ve které je umístěna největší kniha sbírky – renesanční zpěvník.
V širokém okolí Jáchymova se rovněž dochovalo nesčetné množství památek po těžbě a zpracování rud jak z období těžby stříbra a barevných kovů v 16. až 19. století, tak z období těžby uranových rud ve 20. století a zejména po druhé světové válce. Jednou z nich je například dosud přístupná 260 metrů dlouhá Štola č. 1, která připomíná nejen způsob dobývání nerostů v minulém století, ale také utrpení politických vězňů, kteří byli nuceni v této a podobných štolách těžce pracovat.
Hornická kulturní krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná
Oblast Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná je příkladem rozsáhlé pozůstatkové hornické krajiny, která podává výjimečné svědectví o dobývání cínových, železných a dalších rud od 16. do 20. století. Zvláště rudní revíry Horní Blatná a Hřebečná s velkým množstvím nadzemních i podzemních pozůstatků dokládají způsoby těžby cínu ze strmých greisenových žil po dobu 400 let. Nejslavnější cínový důl Krušnách hor je jistě důl Mauritius, který se nachází nad Hřebečnou. Prohlídková štola Kryštof návštěvníkům představí zpřístupněné podzemí, kde se na celkové délce 200m nachází 11 zastavení s hornickou tématikou.
Jedním z nejpozoruhodnějších rudních revírů v České republice je skarnový revír Zlatý Kopec (dříve Kaff) u Božího Daru. Největším dolem revíru byl důl Johannes, který byl v provozu bez výraznějších přestávek od 16. století do 20. století. Jde o mimořádně zachovalý komplex historických důlních děl, ve kterém staří horníci vyrazili podzemní komory obrovských rozměrů, jaké lze i jinde ve světě vidět jen málokde. V tomto směru je důl Johannes naprosto výjimečný. I tyto unikátní komory, z nichž největší má půdorysné rozměry 60 x 20 m, při výšce 10 až 12 m, si nyní může prohlédnout každý.
Za návštěvu stojí i dodnes funkční téměř třináct kilometrů dlouhý Blatenský vodní příkop je unikátní technické dílo, které svědčí o vyspělosti vodohospodářů v 16. století. V důsledku těžby vznikly rovněž gigantické povrchové dobývky a podzemní komory, které nemají obdobu jinde ve světě; jejich příkladem jsou mimo jiné Vlčí jámy na Blatenském vrchu.
Hornická kulturní krajina Krupka
S hornictvím úzce souvisí vznik středověkého horního města Krupka v Ústeckém kraji, které spolu s okolní hornickou krajinou představují výjimečný doklad o těžbě ložisek cínových rud různého charakteru od 13. do 20. století. Jako nejstarší cínový revír v Krušných horách ovlivnila Krupka významně vývoj poznání cínových ložisek a způsobu jejich těžby. Tyto poznatky přenesli krupečtí těžaři i do jiných revírů v Krušných horách a celé střední Evropě. Zvláštní pozornost si zaslouží krupecký důlní revír Steinknochen s mimořádnou koncentrací pozdně středověkých a raně novověkých důlních děl. Autentické pozdně středověké a raně novověké důlní památky se dochovaly rovněž v revírech Knötel a Komáří hůrka. Mnohem mladší štola Starý Martin je dokladem báňských technik používaných ve druhé polovině 19. a ve 20. století. Dominantou města je hrad Krupka ze 14. století, vysoký umělecký a památkový význam mají rovněž gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou hornickou zvonicí a další stavby. Hornictví ve zdejší oblasti se věnuje Hornické muzeum.
Hornická krajina na vrchu Mědník
Hornická krajina na vrchu Mědník je autentická hornická krajina, která dokumentuje různé způsoby dobývání železných, měděných a v menší míře i stříbrných rud z tvrdých skarnových hornin po dobu více než 400 let, od 15. do 19. století. Díky odkrytému terénu a dobré přístupnosti je Mědník unikátním studijním prostorem, kde lze sledovat jednotlivé historické etapy odkrývání ložiska od drobných povrchových dobývek po šachty a štoly s podzemními dobývkami. Na svazích Mědníku se nachází více než 80 šachet a štol, po nichž zde zbyla převážně zasutá ústí a odvaly hlušiny. Kolem roku 1520 bylo na úpatí vrchu založeno horní město Měděnec jako středisko místní hornictví. Dnes je část podzemí Mědníku přístupná štolou Panny Marie Pomocné, která obsahuje velmi dobře zachované doklady ruční ražby a rozšiřování podzemních prostor pomocí metody sázení ohněm. Na závěr můžete navštívit dominantu Mědníku a širšího okolí, jíž je barokní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie ve tvaru rotundy.
Rudá věž smrti u Ostrova
Rudá věž smrti, která původně sloužila jako ústřední drtírna a třídírna uranové rudy vytěžené nejen v Jáchymově, ale i na dalších místech v Československu, připomíná dobu masivní uranové těžby v 50. letech minulého století. Tato národní kulturní památka slouží jako symbol utrpení politických vězňů, kteří tehdy byli za nelidských podmínek uvězněni v jáchymovských táborech nucených prací. Z celého areálu, postaveného v letech 1950/1951, se zachovala sedmipatrová věž z neomítnutého cihlového zdiva, k níž je připojen jednopodlažní expediční sklad s ocelovou nakládací rampou. Místo bylo součástí pracovního tábora Vykmanov II zřízeného v roce 1951, ve kterém bylo drženo na 300 politicky zvláště nepohodlných vězňů. Rudá věž smrti byla jedním z nejnebezpečnějších pracovišť na Jáchymovsku, neboť všichni, kteří tu pracovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek a pracovních oděvů, se dostávali do bezprostředního styku s radioaktivním materiálem a vdechovali radioaktivní prach. Věž si můžete prohlédnout každou sobotu. A když už budete v Ostrově, určitě se zajděte podívat i do města, které má samo o sobě co nabídnout.
Foto: http://montanregion.cz
