Přestože Martin Kaiser (1971) a Dalibor Nesnídal (1954) dnes žijí na venkově, předtím dlouhá léta působili v Karlových Varech a byli důležitými protagonisty zdejšího kulturního dění, nejen na poli výtvarném, ale i hudebním a divadelním. Jejich tvorbu spojuje několik základních rysů, vedle dokonalého řemeslného provedení i silný imaginativní rozměr, humor a také jistý narativní prvek. Právě tyto charakteristiky jsme se pokusili naznačit nonsensovým názvem, evokujícím titul nějaké povídkové knihy z přelomu 19. a 20. století. Zároveň jde o slovní hříčku, která v sobě nese nejen narážky na příjmení obou autorů, ale také na Kaiserwald, po druhé světové válce přejmenovaný na Slavkovský les. Dalibor Nesnídal je původně umělecký kovář a rytec skla, od roku 2000 se zabývá ilustrací, autorskou knihou a vytváří také bizarní objekty z přírodnin, které sbírá i na svých cestách po světě. Martin Kaiser se v 90. letech ocitl v prostředí karlovarské nezávislé kultury, která díky zdejšímu působení Milana Kozelky navazovala na subversivní aktivity českého undergroundu. Jeho hlavní doménou se stala koláž ještě surrealistického rodokmenu, živí se však především jak grafický designér. Tvorba obou autorů se vřazuje do tradice, která vychází ze silné radiace umění rudolfinské Prahy v českém prostředí, a nikoliv náhodou chebská výstava připomíná novodobou kunstkomoru, pojatou jako vzájemný dialog.