Jiří Anderle – Jiří Balcar – Vladimír Boudník – Zdeněk Beran – Hugo Demartini – Bedřich Dlouhý – Miloslav Hotový – Dušan Kadlec – Antonín Málek – Karel Malich – Mikuláš Medek – Václav Mergl – Jiří Načeradský – Karel Nepraš – František Ronovský – Zbyněk Sekal – Zbyšek Sion – Otakar Slavík – Miloš Ševčík – Eva Švankmajerová – Antonín Tomalík – Jiří Valenta – Aleš Veselý – Jaroslav Vožniak – Josef Vyleťal

Tématem výstavy je mimořádná osobnost české psychiatrie MUDr. Stanislav Drvota, CSc. (1929–1992) a jeho dlouhodobý vztah k českému umění. Už v roce 1963 přišel Drvota do kontaktu s Vladimírem Boudníkem, s nímž rychle navázal bližší osobní vztah jako interpret jeho díla a psychiatr, k němuž se Boudník dlouhodobě obracel s žádostmi o pomoc. Drvota ho také podnítil k pořádání výtvarných kroužků arteterapie na psychiatrické klinice. V roce 1973 vydalo nakladatelství Avicenum Drvotovu knihu Osobnost a tvorba, v níž završil svůj dlouhodobý výzkum duševní typologie. Objevují se v ní autoři, kteří se právě v té době ocitli na indexu, nemohli vystavovat a publikovat. Bylo to možné také proto, že se jednalo o vědeckou práci, a každý z autorů zde tudíž vystupoval anonymně. Čtenář je ovšem mohl rozklíčovat podle obrazové přílohy, přinášející – opět anonymně – ukázky jejich tvorby. Z výčtu jmen je zřejmé, že si Drvota vybral krajně protichůdné osobnosti, které rozčlenil do šesti skupin, přecházejících mezi extravertními a introvertními postoji. Svůj postup probíral s historikem umění Janem Křížem, který se v knize podílel na závěrečné interpretaci některých reprodukovaných prací. V knize Osobnost a tvorba Drvota uskutečnil pronikavý pohled na stav českého umění šedesátých let a důležité dobové směry, jako byly informel, neokonstruktivismus či nová figurace, a na osobní či skupinové vazby. Později se ke svému výzkumu ještě jednou vrátil ve své disertační práci na Univerzitě Karlově z roku 1984, kde pracoval se stejnou kohortou výtvarníků. Výstava představuje především díla, jejichž fotografie tvoří přílohu obou publikací. Připomíná i významnou dobovou reflexi Drvotova výzkumu – rozsáhlý environment jednoho z jeho účastníků Zdeňka Berana Rehabilitační oddělení dr. Dr. (1970–1971) a alespoň náznakem i Drvotovu vlastní tvorbu.