PRAMENY ŽIVOTA / Ze sbírek rodiny Sucherů

Aktuální výstavu PRAMENY ŽIVOTA – Ze sbírek rodiny Sucherů pro Becherovu vilu připravil tým mladých umělců a fotografů v tomto složení: Denisa Dimitrovová, Lukáš Georgiev, Barbora Karpíšková, Radim Kučera, Adéla Leinweberová a Roman Neruda, který navíc jako badatel a historiograf byl a je spiritem agens umělecké skupiny. O rodině, jejíž sbírka (resp. spíše pouze fragmenty sbírky) se stala inspirací pro jejich tvorbu a sběr předmětů, dokumentů a informací, však bohužel není známo téměř nic. Nevíme ani, odkud původně jméno samotné pochází, jestli však vyjdeme z úvahy, že příjmení zůstalo po generace beze změn, tak onomastika jako nauka o jménech odkazuje na zřejmé „hledačství“ zakladatele rodu. Zřejmě se její příslušníci zabývali výtvarným uměním už v době baroka a je zajímavé, že zastoupení sekulárních námětů převažuje ve sbírce nad spirituální tématikou. Poměrně frekventované jsou totiž na objevených obrazech motivy domácích zvířat, hus, kačen, slepic a kohoutů. Současní umělci rodinu interpretovali jako poměrně konzervativní zástupce nižší, patrně protestantské, šlechty. Ve vystavených exponátech se tak projevuje vytříbený vkus rodiny, cestovatelská vášeň i bonvivánské užívání si života v duchu epikurejské filozofie. Toho je důkazem unikátní daguerrotypie i pozdější fotografické dokumenty – rodina u bohatě prostřené tabule s opulentním pohoštěním, nenápadnější momentky z exteriéru, kde jednotliví členové relaxují v pozicích slastného odpočinku a také rozsáhlý soubor momentek zachycujících typické pohledy i neznámé záběry z mnohých exotických končin světa. V bohatě strukturované expozici, která v bývalé rezidenci rodiny Becherů vznikla částečně in situ, je zastoupena řada dalších překvapivých médií se specifickým vizuálním jazykem, nelze ji popsat v několika větách. Z této mnohavrstevnaté umělecké výpovědi, vytvořené jak z nalezených propriet (které možná rodině Sucherů patřily), tak z vlastních autorských výpovědí participujících umělců, si bezesporu každý vnímavý návštěvník odnese prožitek, který nikde jinde a nikdy jindy nemohl zažít.