Výstava výsledků spolupráce bratří Cabanových na podobě zahajovacích a zakončovacích ceremoniálů Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jejich výrazové prostředky, invenční nápady a dramaturgie uvádějí v úžas už téměř třicet let zaplněný Velký sál karlovarského hotelu Thermal. Ačkoli rukopis jejich práce je charakteristický, vždy přijdou s něčím novým, překvapujícím a originálním. Expozice přiblíží nejen finální výsledky, ale i nápady, koncepty a zákulisí příprav.
Bratři Cabani / Stvořitelé ceremoniálního snu
Michal a Šimon, režisér/organizátor a režisér/scénograf, jinak „bratři Cabani“, se suverénně řadí k nejvýraznějším postavám české vizuální a performativní scény. Musí ovšem, to mi nikdo nevymluví, propadnout občas depresi.
Depresi z toho, že se stali legendami, i když vytvářejí umělecká díla na jeden večer, která pak už nikdo naživo neuvidí.
Jsou přitom značkou, v českém kontextu téměř institucí. Vizuální mágové, performativní alchymisté, kteří dokáží z oficiálního festivalového ceremoniálu vykřesat samostatné umělecké dílo. Jenže to se prezentuje v záři reflektorů – a beze stopy zmizí. Třásně se zametou, rachejtle vyhodí, jeviště Velkého sálu vytře, kostýmy se složí a autem zas odvezou do Prahy… A pak už… Nic.
Podobu openingů a closingů Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary formují Cabani od roku 1997. Dělají to způsobem, který nemá v evropském kontextu obdoby: s absolutní důvěrou pořadatelů, s volností leckde jinde nemyslitelnou.
V jejich režii se start a závěr naší filmové přehlídky staly nedílnou součástí festivalové mytologie – ne snad kvůli extravagantní formě, ale hlavně díky schopnosti přetavit tradiční ceremoniál v samostatný umělecký zážitek.
Vzpomínáte? V roce 2006 se v rytmu skákalo na trampolínách, o rok později zaplnily pódium tisíce stříbrných třásní (a ano, při generálce se samozřejmě zamotaly, ale to už patří k věci). Pak jevištěm proletěly víry průhledných igelitů, které jako by luxoval neviditelný vítr. Přišli i mimozemšťané – cabanovská sci-fi opera s nadsázkou. Pak namátkou artisté visící z nebes, zástupy tanečníků v armádních uniformách, hořící kostýmy, lidské formace měnící se ve scénické sochy. Ceremoniály jako snová laboratoř. Stylizované, ale vždycky srozumitelné, se smyslem pro humor a (sebe)ironii.
Jejich tvorba osciluje mezi choreografií, scénografií, performancí, konceptem a obrazovou básní. V každém z těch večerů je symbolika, skrytý příběh a precizní výtvarná logika – nejen vizuální atraktivnost, ale také dramatická výstavba, práce s rytmem, emocí, kontrapunktem. A ano, zůstává jen vzpomínka, pár pochvalných kritik, fotky, videozáznam a gratulace po openingovém či closingovém večeru.
Právě proto vznikla před pár lety tříkilová bichle VARY25, knižní monument, megasborník těchto efemérních výjevů. „Co není v knize, nepřežije,“ vysvětlovali Cabani během jejího křtu v roce 2021 na terase karlovarského Hotelu Thermal lapidárně a měli pravdu. Tahle kniha – a výstava, před kterou nyní stojíte – není jenom archivem scén a fotografií.
Bratři Michal a Šimon Cabanové dokázali něco výjimečného: ceremoniál se v jejich pojetí nestává kulisou, ale kulturním zrcadlem doby, scénickým zážitkem, který má podobné ambice jako film, kterému slouží. Jejich projekty jsou i po těch letech radikálně svobodné – a to vůbec není málo.
Jsou důkazem, že i pomíjivost má svou cenu a že není důvod být kvůli ní smutný. Jen je třeba ji – aspoň někdy – zachytit, vyzdvihnout, částečně uchovat.
Užijte si jednotlivé panely!
