Když jsme letos měli díky Destinační agentuře Živý kraj s mou drahou polovičkou možnost navštívit znovu Karlovy Vary, neváhali jsme ani vteřinu, přestože to máme autem přes celou republiku asi 5 hodin a já s oblibou říkám, že rychleji jsme od nás na Jadranu než v Karlových Varech. Když jsme odsud ale loni poprvé odjížděli, slíbili jsme si, že jakmile to půjde, přijedeme zase. Tehdy nás svou atmosférou dostaly Mariánky a teď podrobněji prozkoumáme samotné Vary.
Nejdřív ze všeho jsme po té dlouhé cestě museli proběhnout kolonády. Já osobně miluju minerální vody a i když musím přiznat, že ty karlovarské nejsou zrovna nejchutnější, korzování a popíjení si tady neskutečně užívám. Do Varů jsem si, jako správný lázeňský švihák, přivezla své oblíbené pohárky, ale předem bylo jasné, že neodolám a odvezu si domů i nějaký nový. V Zámecké věži zrovna probíhala (a stále probíhá) výstava Great spa towns of Europe, a tak jsem, k manželově smůle, doplnila nás bucket list o další lázeňské destinace, které musíme co nejdřív vidět. Prohlédli jsme si Vary z ptačí perspektivy a vzhledem k tomu, že náš výlet provázela úmorná vedra, jsme se rozhodli prozkoumat něco, co bude trochu víc mimo sluneční paprsky.
Když jsme loni ve spěchu procházeli Vary, Císařské lázně byly zavřené. Tentokrát jsme měli štěstí a dorazili jsme krátce po dokončení rozsáhlé rekonstrukce. S Karlovy Vary Region Card jsme měli prohlídku zdarma a zapsali se na poslední místa nejbližšího okruhu. Překvapením pak bylo, když objednaná skupina nedorazila a my jsme tak měli průvodce sami pro sebe, což můj muž, jako zvědavý dějepisář ocenil. Provázel nás patnáctiletý klučina a kromě překrásně zrekonstruovaných Císařských lázní jsem tedy musela obdivovat i jeho. Kde jsem byla v jeho věku já? (Popravdě taky na brigádě a po dvou dnech pak na tři měsíce v nemocnici s pracovním úrazem.) Císařské lázně si určitě nesmíte nechat ujít. Nyní už je zpřístupněno ještě víc než v době naší návštěvy, kdy ještě probíhaly některé dokončovací práce, a tak mám důvod se do Varů zase někdy vrátit.
Blížil se čas check-inu a já, jako absolutní hotelový milovník, jsem se nemohla dočkat, až se zabydlíme. Měli jsme objednanou superior suite v Hotelu Thermal s výhledem na karlovarské kolonády a hned, když jsme do pokoje vstoupili, byl to zážitek. Rozhodně nejkrásnějším prvkem apartmánu byl právě panoramatický výhled na město, na který jsme každý večer z původních designových křesel koukali místo televize, pili víno a povídali si. Z ložnice pak bylo vidět na ikonický bazén Thermalu, pod kterým se k našemu obrovskému překvapení pásly kozy. Musím přiznat, že jsem se na něj těšila ze všeho nejvíc, ale ještě nás čekalo podzemí vřídla. Protože prohlídku jsme měli zase v rámci KV region card zdarma, nechtěli jsme to nechat jen tak propadnout. Okruh je stručný, takže se rozhodně nestihnete nudit. Pak jsem ještě chvilku nasávala energii z okolí Vřídla a vydali jsme se do bazénu, kde na nás ostatně vřídelní voda čekala taky.
Víte, jestli já něčemu přece jen trochu rozumím, pak je to saunování. Proto jsem se na Saunii v Thermalu večer těšila, ale zároveň jsem od téhle franchisy (kterou občas navštívíme v Ostravě) neočekávala žádné velké zázraky. A teď musím přiznat, že jsme tady viděli jedny z nejlepších rituálů za hodně hodně dlouhou dobu. Dohromady s neskutečnými výhledy na Vary a bazénem s vřídelní vodou to byl opravdu krásný wellness zážitek. Dokazuje to ostatně fakt, že jsme si ještě poslední den dokoupili celodenní vstup (který při pobytu v hotelu stojí krásných a symbolických 150,-) a užili si to až do zavíračky.
Mimochodem, miluju divný věci! A jedna taková, přímo podle mého gusta, tady je! Výtah, který jede z Thermalu do Saunie nikoli přímo nahoru, ale šikmo! Víc než klasický výtah mi to tak připomínalo spíš lanovku nebo zubačku někde v Alpách. Je to věc, kterou můžete nenápadně navštívit i když nejste ubytovaní v Thermalu a dokonce i v případě, že nemáte čas nebo chuť Saunii navštívit. Vstoupíte do hotelu, najdete na jednom z pater spojovací chodbu, na konci které je právě vstup do výtahu, vyvezete se nahoru a tam můžete elegantně zase odejít vrchním vchodem. Užít si k tomu můžete i výhled na Vary právě přes ikonický bazén.
Dalšího dne nás čekala návštěva Jáchymova. Objednali jsme si prohlídku štoly č. 1 a já si mylně myslela, že takové malé městečko už toho mnoho nabízet asi nebude. Pak jsem teda splakala nad výdělkem, protože mi Jáchymov přišel nesmírně zajímavý a vím, že bychom tam hravě zvládli strávit klidně i tři nebo čtyři dny. Bohužel jsme museli odjet, a tak jsem si aspoň zase zapsala, co musíme příští rok rozhodně dohnat. Náučná stezka Jáchymovské peklo, radonové lázně, ostatní hornické památky, majestátní hotel Radium Palace, ale i příroda v okolí s Údolím mlýnků nebo nedaleký Boží dar už mi příště neuniknou…
Měli jsme totiž objednanou prohlídku porcelánky Thun v nedaleké Nové Roli a tu jsem jako fanynka filmu Holky z porcelánu prostě nemohla vynechat. Časy prohlídek jsou jen dvakrát denně, a tak bychom to jindy už nestihli. Mimo jiné jsem tady zjistila, že sada porcelánového nádobí, kterou jsem při svém odletu z hnízda nenápadně ukradla mamce, teda rozhodně není bezcenná. Naopak!
Třetího dne jsme museli Thermal a nás nádherný pokojíček opustit, jenže se nám ještě vůbec nechtělo domů. Rozhodli jsme se tedy, že si pobyt prodloužíme. Můj muž měl jedno jediné přání, a to vidět Cheb. Popravdě by mě asi samotnou nenapadlo, že to může být tak zajímavé město, ale opak byl pravdou. Věděli jste, že se tady točil třeba i můj oblíbený Králíček Jojo? Prohlídli jsme si středověký špalíček s původními středověkými domy, které byly typicky „pokřivené“ a oddělené jen miniaturní uličkou, u které mi manžel zaujatě vyprávěl, jak tudy kdysi tekly hromady splašek a exkrementů, protože kanalizace ještě neexistovala. Prostě romantika. Město mělo krásnou atmosféru a připadalo mi, že je snad úplně bez turistů, což je hned autentičtější zážitek. Když jsem pak na náměstí zahlédla retro muzeum, bylo jasno. Rozhodně ho také nevynechejte. S KV region card ho máte zase zdarma a my jsme se tam skvěle pobavili. Nemohli jsme minout ani středověký hrad a nakonec jsme cestou navštívili i Loket, takže dějepisářské srdíčko mého muže jen plesalo.
Chyběl mi pak už jen poslední dílek lázeňského trojúhelníku. Františkovy lázně. Odmítla jsem bez nich odjet, a tak jsme si nakonec dokoupili ještě jednu noc právě tady. Po Varech to byl obrovský kontrast. Ten klid a ticho. Ale rozhodně tady takzvaně nechcípl pes! Všude korzovaly spousty lázeňských hostů (ano, povětšinou důchodců) a mělo to úžasnou mírumilovnou atmosféru. K manželově velké nelibosti jsem si byla několikrát sáhnout na Františkova frantu a prošli jsme všechny prameny, které jsme našli a stihli. Na závěr jsme si v místním hostinci dali pečené koleno a já to nerozumně zapila prossecem. Tak jestli můžu radit, tohle, v kombinaci s několika deckami z místních pramenů, není před spaním vůbec dobrej nápad. Ale to by každého soudného člověka jistě napadlo…
Tím už naše putování po Karlovarsku opravdu končilo. A teď, když jsem byla ve Varech, Mariánkách i Františkách, se možná ptáte, kam bych jela nejraději znovu. Pokud jste aktivnější cestovatelé, jistě vám budou víc sedět Vary, kde to, jak už název napovídá, prostě víc vře. Loni se nám tady moc líbilo ještě ve sklárně Moser a hlavně v muzeu Becherovky – rozhodně nevynechat, ochutnávky jsou v ceně a s KV region card je to zase gratis!
Ale u mě by o chlup asi zvítězily Mariánky. Ty mě doslova okouzlily. Taky tady nebyly davy turistů, do naší nejdelší kolonády vůbec jsem se doslova zamilovala, prameny jsou tady pitelné, okolní příroda je neskutečná a Římské lázně v hotelu Nové lázně, které byly zbudovány v roce 1896 – to byla ta třešnička na dortu, na kterou asi nikdy nezapomenu. Lázně jako takové jsou skromné a nečekejte tady žádné vrcholové saunovací zážitky, ale ta historie, která z toho dýchá, to je balzám pro duši. Dokázali bychom tu celý den ležet u bazénu a prostě jen tak rozjímat. Když jsem si pak poslední ráno užila koupel v Královské kabině, která byla zbudována pro Edwarda VII., věděla jsem, že sem MUSÍME znovu. No a navíc mám ten velký dluh v Jáchymově! Tak snad zase příští rok nashledanou, Karlovarsko!
