Mariánské Lázně. Město, které netřeba představovat. Většině z nás se okamžitě vybaví Zpívající fontána, kolonáda s prameny, slatiny nebo park Boheminium. Věděli jste ale, že i okolní lesy a háje skrývají celou řadu dalších zajímavostí? Pojďme společně odhalit ukryté poklady v okolí Mariánských lázní. Rozhodně tu je co objevovat a obdivovat!
Český Island uprostřed lesů
Minerální prameny a jejich divoké výrony, lesní rybníky, horská rašeliniště či hluboké lesy. Okolí Mariánek vás překvapí krásou a opuštěností zároveň. Až se nabažíte relaxu při blahodárných procedurách, pusťte se do prozkoumávání okolí. Za výchozí bod svého výletu doporučujeme zvolit osadu Kladská. Lovecký zámeček a několik dalších budov ve švýcarském stylu vytváří unikátní atmosféru, kterou doplňují okolní lesní rybníky a naučná stezka vedoucí kolem rybníků a rašelinišť. Zkrátka Kladská a její okolí je perlou Slavkovského lesa.
Historie Kladské sahá do minulosti před rok 1875, kdy ji okouzlen krásou zdejší přírody jako loveckou osadu založil kníže Schönburg-Waldenburg. V současné době láká na Kladskou nejvíce lidí naučná stezka Kladské rašeliny. Okružní trasa dlouhá zhruba dva a půl kilometru vede z Kladské kolem rybníka Kladského největším z osmi zdejších rašelinišť Tajgou a po hrázi mezi rybníky Dolním a Horním Bahňákem zpátky na Kladskou.
Stezka má celkem osm zastavení, na informačních tabulích se můžete dočíst spoustu zajímavostí o zdejších lesích a zvěři, jež v nich přebývá, rašeliništích, minerálních pramenech a o hornické činnosti v oblasti Slavkovského lesa. Močály a rašeliniště překonává stezka povalovými chodníčky, absolvovat ji zcela bezpečně mohou i maminky s dětmi v kočárku a vozíčkáři.
Kromě přírodních krás a zajímavostí nabízí Kladská i další atrakce. Přímo na naučné stezce jsou vystavěné sluneční hodiny, kde si můžete porovnat čas na svých hodinkách (či v telefonu) s časem slunečním. Zajímavé jsou tím, že čas na nich člověk měří svým vlastním stínem, neboť zdejší hodiny nemají gnómon, ale na zemi umístěnou dřevěnou desku, na kterou se musí postavit.
Další zajímavostí Kladské je socha Umírající jelen, kterou v roce 1964 z keramiky vytvořil moravský sochař Antonín Kalvoda. Zaujme hlavně zcela netradičním zabarvením, které prý vzniklo tím, že při vypalování sochy o ni umělci rozbíjeli lahve s pivem. Pravda to nejspíš nebude, ale legenda je to pěkná.
Na Kladské se můžete ubytovat v některém z penzionů, najdete tu také informační centrum, parkoviště a restauraci.
Původ křížů obestřen tajemstvím
Nedaleko Kladské najdete národní přírodní rezervaci, kterou nemůžete přehlédnout – Křížky ve Slavkovském lese. Napravo od silnice spojující Prameny s Novou Vsí se tyčí tři kříže na skalnatém pahorku. Rezervace je však pro přírodovědce unikátní tím, že na poměrně malé ploše tady roste řada vzácných druhů rostlin a lišejníků.
Křížky nabízejí úchvatnou podívanou po celý rok. Díky pestré květeně hýří barvami. Na jaře jsou pokryté růžově kvetoucími polštáři vzácného vřesovce pleťového, v létě zde kvete arnika, která se stala součástí znaku samotné Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, podzim pak patří nachovým květům vřesu a červeným listům vlochyně.
Magické, krásné, uhrančivé. Původ tří křížů, které se tyčí k nebi nad samotnou rezervací, je tak trochu obestřen tajemstvím. Podle jedné z legend nechali kříže postavit v roce 1849 tři bratři z nedalekého Sanderbergu (dnešní Prameny) jako poděkování za uzdravení z těžké nemoci. Jak to bylo doopravdy, nevíme, protože původní německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto, a celá oblast se navíc stala na několik let vojenským prostorem.
Je s podivem, že nepřehlédnutelné kříže hospodaření armády přežily. Tehdejší městečko Sanderberg, které mělo zhruba dva tisíce obyvatel, se totiž změnilo k nepoznání. Za své vzal kostel sv. Linharta i monumentální hrobka Adama Tanzera na místním hřbitově. Tu nechal místní národní výbor v roce 1967 rozebrat a kamenné kvádry rozprodal.
O stále se zvyšující oblibě Křížků Slavkovského lesa svědčí množství pocestných, které tu potkáte. Jelikož se zde nachází tolik vzácných druhů rostlin a lišejníků, o to víc je třeba se držet vyznačených cest a chovat se v souladu s pravidly přírodní rezervace.
Hadcová Dominova skalka
Okolí Křížků, a vůbec celé území mezi Prameny a Mnichovem, je jedním z nejpozoruhodnějších území Slavkovského lesa. Kromě Křížků tady najdete další přírodní památku, a to Dominovu skalku. Ta nese jméno významného botanika a autora fytogeografické studie o květeně Slavkovského lesa profesora Karla Domina.
Předmětem ochrany jsou serpentinitové, jinak známé hadcové skály, na kterých roste vřesovec pleťový, endemický rožec kuřičkolistý, kriticky ohrožený svízel sudetský a další druhy. Tato hornina je velmi chudá na živiny, proto těžko a pomalu zvětrává. Kvůli vysokému obsahu hořčíku se pak dostává do okolní půdy a společně s jinými prvky vytváří specifický substrát, který výrazně ovlivňuje vegetační pokryv. Pokud tedy máte rádi skaliska, Dominovu skalku si nesmíte nechat ujít.
Když ze země vyvěrá unikát
Co by kamenem dohodil, jen 6 kilometrů od Křížků najdete v okolí obce Louky jedinečný minerální pramen, známý jako Grünská kyselka. Jelikož do druhé světové války zde žili převážně německy mluvící lidé, samotná osada se tehdy jmenovala Grün. Je tedy jasné, odkud pramení zmíněný název.
Po válce místo dál pustlo. Znovu ožilo až v roce 1990, kdy svou stáčírnu spustily Karlovarské minerální vody a obnovily i místní přirozený vývěr, který má nejvíc hořčíku na světě. Takže si tu můžete zdarma natočit a vychutnat vynikající minerálku.
A čím je minerálka vlastně tak unikátní? Může za to výše zmíněná vzácná hornina, kterou se voda z hlubin dere na zemský povrch. Hadec dostal svůj název z důvodu, že jeho vzhled připomíná kůži hada. Hadcové horniny jsou samy o sobě extrémně hořečnaté. Na zemském povrchu se téměř nikde nevyskytují, doma jsou totiž v zemském plášti. Tedy tak hluboko, kam se člověk nikdy nepodívá. A právě proto existuje jen málo míst, kde se hadec dostává na zemský povrch. Přítomné hadce v oblasti Slavkovského lesa tak dokládají, že tu kdysi dávno rozpínal oceán. Uznejte sami, kdo by nechtěl ochutnat minerální vodní dar přímo z hlubin Země?
Zapomenuté Dřevohryzy
Od kyselky ke kyselce. Řeč je o Dřevohryzské kyselce, která jen s těží může konkurovat výše zmíněné kamarádce. Nedaleko obce Dobrá Voda, poblíž zaniklé obce Dřevohryzy, narazíte na pramen, který je součástí zážitkové trasy „Vidžín – Telecí potok – Dřevohryzská kyselka“. Ještě před 2. světovou válkou měla obec Dřevohryzy téměř 160 obyvatel, dnes je z ní jen zarostlá planina. Dřívější osídlení dokazují pouze terénní nerovnosti, vzrostlé stromy a skromný pozůstatek cesty.
Stále tu však pramení Dřevohryzská kyselka. Ta byla v roce 2012 vyčištěna, obnovena a zpřístupněna. Kyselka je nyní zachycena do dřevěného segmentového soudku a je zastřešena dřevěným altánkem v tradiční kyselkové barvě. Upravena byla i přístupová cesta a přes část rozlehlé bažinky a podmáčené louky, která altánek obklopuje, vede dřevěná lávka. Nemusíte se tedy bát, že byste sem nedošli suchou nohou.
Spojení starého a nového
Na závěr vám představíme dílo vskutku mimořádné. V lesích mezi Toužimí a Teplou se skrývá jeden z největších skvostů současné architektury – Opatství Nový Dvůr. Autorem kláštera Matky Boží v Novém Dvoře u Dobré Vody, laiky opomíjeného, odborníky však pokládaného za evropský unikát, je slavný minimalistický architekt John Pawson. Daleko od ruchu civilizace tu žije mnišská komunita řádu trapistů obklopená moderním designem skloubeným s mistrovsky zrekonstruovaným barokním statkem pod taktovkou plzeňského architekta Jana Soukupa, experta na rekonstrukce historických objektů.
Místo má pozoruhodnou architektonickou minulost. Barokní dvůr v 50. letech zplundrovalo socialistické „jezedáctví“. Stavba nového kláštera, v němž se spojují nové a staré prvky, je jakýmsi mostem mezi minulostí a budoucností. Minimalistická architektura podtrhuje prostý mnišský život, zároveň je obohacena průhledy do měnících se obrazů okolní krajiny.
Návštěvníkům je přístupný klášterní kostel, v němž lze najít na dvacet odstínů bílé a žádnou jinou barvu, sedmkrát denně. Modliteb asi dvacítky mnichů se tu může zúčastnit každý. Důležité je ale zachovat zdrženlivost a ohleduplnost. Rovněž můžete zavítat i do domu pro návštěvníky, kde můžete zhlédnout film o životě mnichů a prohlédnout si malou expozici s ním spojenou. Svou cestu můžete završit v klášterním obchodě, ve kterém si můžete koupit některé z produktů řádu, například vyhlášenou vynikající hořčici francouzského typu a nejrůznější džemy.
Jak je zcela patrné, v okolí Mariánských Lázní najdete celou řadu ukrytých pokladů. Některé jsou vidět z dálky, jiné je třeba potichu hledat. Nic to nemění ale na faktu, že by byla velká škoda zůstávat jen v centru vyhlášeného lázeňského města.
