Od roku 2005 vášnivě cestuji a od 2008 píšu svůj blog Cestujzababku.cz. Manžel je naštěstí podobně vášnivý cestovatel jako já a náš téměř tříletý syn zatím „jede“ na stejné vlně. Tentokrát jsme ho ale nechali u rodičů a vyrazili na víkend ve dvou. Díky spolupráci s Živým krajem do Karlovarského kraje. Martinovi jsem destinaci zatajila, zadala mu ji do navigace a nechala ho užívat si překvapení.

Netrvalo dlouho a bylo jasné, že míříme do Karlových Varů. Zdarma jsme zaparkovali na ulici Na Vyhlídce, odkud je to do centra města strmým kopcem kousek. Cestujeme nalehko, a tak jsme beztak s sebou neměli žádné velké kufry. Ubytovali jsme se v Art Deco Wolker by Astoria, vkusně zrekonstruované dependance s výhledem na Vřídlo. Byla to skvělá volba, hlavní budova hotelu s wellness jen vzdálená jen 5 minut. Tady jsme měli naprostý klídek, žádné potkávání dalších hostů na chodbách, prostě jako kdybychom byli ve vlastním apartmánu.

Město se pomalu choulilo do tmy a my vyrazili směr hotel Thermal na večeři. Měli jsme totiž rezervaci v restauraci Varyo, do které se dá dostat výtahem právě přes hotel Thermal. Varyo má díky prosklené části exkluzivní výhled jak na Karlovy Vary, tak na venkovní bazén Saunie, ze kterého jde v noci pára (je vyhřívaný) a v kombinaci s osvětlením působí vábně. Najedli jsme se snad víc než dosyta, vyhlídla jsem si totiž dezert ve tvaru hrušky s překvapením uvnitř. Nešlo odolat.

Druhý den jsme po snídani zašli na prohlídku vřídelního podzemí a podzemí sousedícího chrámu sv. Máří Magdalény. Na obojí je potřeba se objednat předem a s kartou Karlovy Vary Region Card to máte zdarma (jako dalších nespočet památek a atrakcí v celém kraji). Pozor, v zimě se prohlídky nedělají. Návštěva mě nadchla, prošli jsme podzemní chodbou, pochopili zas o něco více, jak prameny vlastně „fungují“ – jak je někdy těžké je regulovat tak, aby nevytryskly někde uprostřed chodníku apod. Zaujal mě také proces pokameňování, pamatuju si totiž z dětství, že jsme doma měli pokameněnou růži, nejspíš právě odsud.

Přišel čas na svačinu a jak jinak, než si dát v centru Varů teplou lázeňskou oplatku. Samozřejmě nesmím opomenout lázeňskou pitnou kúru a hodí se vědět, že čím studenější pramen je, tím je více projímavý, a tak dobře vybírejte dle vašich preferencí. Napadlo nás podívat se na zámeckou věž s expozicí UNESCO. Interaktivní a tajemná výstava stála za to – představuje 11 slavných lázeňských měst ze 7 evropských zemí. Návštěvu jsme zakončili výhledem z věže.

Oba máme rádi lanovky, a tak jsme vyrazili na tu bližší, která jezdí k hotelu Imperial. Zpátky do města jsme se svezli autobusem, který jsme díky regionální kartě měli také zdarma. Přišel hlad, a tak jsme na doporučení zašli do restaurace Špunt & Knoflík. Bylo to perfektní. Restaurace je známá zejména pro své burgery a já si pochutnala na burratě. O pár kroků vedle jsme si dali kávu v Pinkie Boyz, kde mají růžové i záchodové prkénko. Moc vřelá obsluha a dobrý smysl pro humor, nevynechejte.

Odpoledne přišel čas na druhou lanovku na Dianu. Fronta nás trochu zaskočila, ale ubývala rychle a zdálo se, že lanovka jezdí častěji než dle jízdního řádu. Nahoře bylo sice dost lidí, ale na bezplatnou rozhlednu se dalo dostat bez problému – pokud se vám nechce čekat na výtah, vezměte to po schodech. Zpátky do centra jsme šli nejdříve po modré a následně po žluté turistické trase. Ta totiž vede i pod lanovkou, a tak jsme si počkali, až pojede, a originální fotka byla na světě. Komu se na Dianu nechce, může vyrazit pouze na vyhlídky na žluté trase – jsou kousíček nad městem a nabízejí parádní pokoukání. Myslím tím vyhlídku Petra Velikého a vyhlídku Kristýnu.

Po krátkém spočinutí na hotelu jsme si sbalili plavky a zamířili opět k hotelu Thermal, tentokrát do Saunie. Chtěla jsem to tam zažít za světla i za tmy, takže načasování před západem slunce ideální. Navíc nám přišlo, že nebylo moc lidí – už odešli na večeři a druhá várka ještě nepřišla po večeři. Krom 8 druhů saun nás zaujal venkovní vřídelní (ano, s vodou z Vřídla) bazén s vodou o teplotě až 38 stupňů hned vedle chladnějšího plaveckého bazénu, ve kterém taky není zima (32 stupňů). Navíc se do něj dá proplavat už zevnitř, a tak si člověk ušetří pobíhání na chladném vzduchu. Na večeři jsme zašli do Smíchovského pavilonu, kde mají neotřelé menu včetně Abertamských sýrů.

V neděli po snídani jsem prozkoumala nové wellness v hotelu s velice příjemnou relax zónou s čajovnou, třemi druhy saun a Kneippovým chodníčkem. Nebylo ale času nazbyt, protože jsme měli domluvenou prohlídku dolu Jeroným ve Slavkovském lese. Stihli jsme ji tak tak. Důl ukazuje vývoj těžby cínu od poloviny 16. století a prohlédnete si třeba impozantní komory v hlavní části dolu. Jeho návštěvu si ale v zimě neužijete, to tam totiž sídlí netopýři.

Na oběd jsme přejeli na Kladskou, kde jsme si dali vyhlášenou zvěřinu U Tetřeva (platí se hotově) a následně na slehnutí prošli krátkou naučnou stezku Kladská v NPR Kladské rašeliny. Jde se po dřevěném chodníčku, který lehce zvládne i kočárek.

Za víkend jsme toho v Karlovarském kraji stihli až až a stejně nám na seznamu toho, co bychom chtěli vidět, dost zbylo. Ale pryč jsou doby, kdy by mi zrovna tohle bylo líto. Naopak, jsem ráda, že mám důvod se vracet.